Ústav archeologické památkové péče Brno, veřejná výzkumná instituce - Aktuality

Hostišová

     V měsíci srpnu byl proveden během odkopů svahu pro oplocení u domu č.p. 43 záchranný archeologický výzkum. Během stavby bylo strženo větší množství zeminy a rozrušeno propálené souvrství s množstvím keramiky. Po příjezdu na místo byla v horních vrstvách nejprve zachycena kamenná zídka mladšího datování (18. – 19. století). Po začištění terénní situace byl pod zídkou zdokumentován profil, který obsahoval propálené cca 1 m vysoké souvrství. Z výzkumu vyšlo najevo, že se jedná patrně o hospodářskou usedlost, která lehla popelem někdy v průběhu 16. – 17. století. Kromě keramiky byl v propálených vrstvách nalezen také větší soubor železných předmětů, které patřily patrně k výbavě stavení (petlice, háky, kruhy). V cca 1 m hloubce byla zachycena tenká 1-2 cm tenká hliněná krusta (udusaná podlaha), po jejímž rozebrání byly odkryty dva zahloubené objekty obsahující keramiku z 16. století. Za pozornost rozhodně stojí nález několika torz keramických nádob a celého radélkem zdobeného kahanu s dvěma otvory pro zavěšení.

Hodonice  (okr. Znojmo)

     Při záchranném archeologickém výzkumu probíhajícím v měsíci červenci a na začátku srpna se podařilo prozkoumat přes sto osmdesát zahloubených objektů. Většina z nich náleží k rozsáhlému sídlišti ze starší doby bronzové, větéřovské skupině. Jedná se o typické zaklenuté zásobní jámy, obsahující početné keramické nálezy. V šesti z těchto jam se nacházely kostrové hroby. K nejzajímavějším nálezům z této fáze osídlení lokality patří bezesporu kompletní bronzová jehlice s roztepanou hlavicí svinutou v očko.
     Nečekaným objevem bylo odkrytí pohřebiště z období kultury se zvoncovitými poháry. Podařilo se prozkoumat tři hroby s kruhovým žlábkem. Dva z nich obsahovaly kostrové pohřby a jeden žárový. Přes to, že všechny byly s největší pravděpodobností vykradeny, ve dvou z nich byly nalezeny celé zvoncovité poháry a v žárovém hrobě měděné šídlo.
     Nejstarší a nejméně početnou komponentou sídliště je kultura s moravskou malovanou keramikou. Nálezy ze závěru mladší doby kamenné obsahovaly jen tři jámy.

Brno-Ivanovice

     Již více jak měsíc probíhá záchranný archeologický výzkum na ploše budoucího obchodního centra Hobby Market v Brně-Ivanovicích. Dosud se podařilo prozkoumat téměř 300 sídlištních objektů. Nejstarší z nich spadají do kultury s lineární keramikou z počátku mladší doby kamenné. Uvedené časové etapě náleží také kostrový pohřeb malého dítěte uložený v běžné sídlištní jámě, jehož hlava byla překryta částí kamenné podložky. Znovu byl prostor okupován v pozdní době kamenné, a to nejprve nositeli mladšího stupně kultury s moravskou malovanou keramikou, respektive jordanovské skupiny, a později kultury se zvoncovitými poháry. Nejmladší a zároveň nejpočetněji zastoupenou komponentu představuje osídlení horákovské kultury ze starší doby železné. Kromě obvyklého inventáře se podařilo z výplní stavbou ohrožených sídlištních objektů zachránit například torzo hliněné ženské plastiky z počátku pozdní doby kamenné či kompletní bronzovou jehlici ze starší doby železné.

Další zajímavý nález v Brně-Ivanovicích 
     Záchranné práce v tomto týdnu přinesly další zajímavý archeologický nález. V zásypu jedné ze zásobních jam kultury s moravskou malovanou keramikou byla objevena velmi dobře zachovaná kostra dospělého člověka. Přestože byl mrtvý uložen v nepietní pozici na zádech s hlavou zvrácenou dozadu a s rozhozenýma rukama i nohama, byl vybaven keramickou nádobou, náhrdelníkem ze 2 provrtaných zvířecích zubů a částí kamenné podložky. Pozoruhodnost celého „pohřbu“ násobí skutečnost, že podle předběžného antropologického posouzení šlo s největší pravděpodobností o jedince trpasličího vzrůstu. Výška postavy byla odhadnuta jen na něco málo přes 120 cm.

Hrnčířská pec z doby římské
     Nově bylo prokázáno osídlení zkoumané plochy také v závěru doby římské. Dokládá to solitérní dvoukomorová hrnčířská pec, z níž se ovšem zachovala jen spodní část topné komory a topného kanálu. Rošt, který původně odděloval topnou a vypalovací komoru, neměl žádnou podpěru, takže se propadl dovnitř. Získaných zlomky nádob naznačují, že v peci byla vypalována hlavně šedá na kruhu točená tzv. jiříkovická keramika. S největší pravděpodobností se jedná o pozůstatek odděleného výrobního areálu, který souvisí s osadou částečně odkrytou v letech 2003 a 2004 při výstavbě rodinných domů na protější (západní) straně ulice Černohorská.

Březolupy

     Výzkum probíhal v trase přeložky silnice mezi Šarovy a Březolupy v trati Lapač. Během skrývky ornice byly postupně odhaleny celkem 4 zatím nezkoumané sídlištní polohy. Průběh  archeologických prací byl poměrně komplikovaný díky tomu, že téměř nikde nebylo dosaženo geologického podloží a situace byly většinou zasazeny do říčních náplav či splachů, které obsahovaly další archeologické nálezy. Nejblíže k Březolupům bylo na mírném návrší zachyceno pozdně laténské osídlení (120 – 50 př. n. l.), jež se projevovalo na skryté ploše velkým množstvím keramických zlomků s příměsí tuhy, které se vyznačovaly ovaleným okrajem a svislým rýhováním. Malá koncentrace špatně rozpoznatelných objektů (místo podloží byly zachyceny říční náplavy a splachy z blízkého svahu) nasvědčuje tomu, že vlastní sídliště bylo posazeno o něco výše, pravděpodobně v místě stávající komunikace.
     Směrem k Šarovům bylo prozkoumáno několik objektů kultury s moravskou malovanou keramikou, jedná se vlastně o dvě polohy vzdálené od sebe cca 300 m. Nepočetné nálezy obsahují hrubou keramiku s vystouplými pupky, sekerku ze zelené břidlice a kamenný mlat. Slovanské osídlení bylo doložené několika podlouhlými objekty a jednou poměrně mělkou zásobní jámou. Nepočetný soubor keramických zlomků zdobených vlnicemi může datovat situace do 9. století, je však možné, že se zde nachází také keramika staršího datování.
     Zajímavým objevem byla nepříliš mocná kulturní vrstva obsahující střepy ze 14. a 15. století. Vrstvu již dříve poničenou orbou a nyní projíždějící těžkou technikou nebylo možné systematicky zkoumat, byl tedy pouze upřesněn její rozsah a odebrány keramické vzorky. Ve vrstvě bylo rozpoznáno několik zahloubených objektů se středověkými nálezy, mezi kterými vynikla destrukce kamenného otopného zařízení ukrývající torza min. 10 keramických nádob. Nejspíše se jedná o stopy po zaniklé středověké vsi zvané Šarov, která byla vypálena v druhé polovině 15. století během česko-uherských válek. Tato vesnice byla položena jižně od nynější obce (od hospodářských stavení Lapač) a rozkládala se také patrně podél vodoteče přitékající od hradu do říčky Březnice (podle písemných pramenů trvz-hrad přiléhala ke vsi).
Zajímavostí zajisté je, že byl hrad Šarov i po vypálení vsi stále osídlen pány ze Šarova a tito byli držitelé majetků, mezi něž spadaly také pozemky, na nichž se rozkládá keltské oppidum Staré Hradisko, kde organizovali dobývání vzácné myrhy (jantaru) v průběhu 16. – 17. století.
     Veškeré předměty získané během výzkumu jsou nyní laboratorně zpracovávány, jedná se zatím o jejich očištění, slepování jednotlivých keramických střepů a další restaurátorské práce (zatím lze s jistotou říci, že minimálně sedmi nádobám bude možné vrátit jejich původní vzhled), následovat bude inventarizace, konzervace a následná dokumentace nálezů, které budou mít své uložení ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti.


http://www.sedmicka.cz/uherske-hradiste-stare-mesto-kunovice/clanek?id=189875

 www.rszk.cz

Druhý experimentální výpal v peci na vápno v Moravském krasu

     Ve dnech Slavností železa (3. 7. –  6. 7. 2010)  v Rudici ve střední části Moravského krasu, se uskutečnil pro veřejnost řemeslný wokshop, kterého se zúčastnili zástupci firem Archaia Brno o.p.s. a ÚAPP Brno v.v.i., o. s. Bacrie, Isarno a Technického muzea v Brně. Pořadateli byla obec Rudice a o.s. Větřák.
     Pracovníci brněnské Archaie (P. Holub) a ÚAPP (P. Kos) provedly společně s příznivci lidových řemesel rekonstrukci a zprovoznění repliky historické vápenické pece, kterou v areálu rudického Geoparku zbudoval před časem L. Slezák. Pec byla vystavěna po vzoru zbytků dvou kamenných kruhových vápenek známých z Wiehlova údolí a okolí Březiny v Moravském krasu. Zmíněné pece nebyly nikdy přesněji datovány, obě však pracovaly po tzv. „římském“ způsobu, kdy byl vápenec žíhán přímým plamenem nad ručně vyskládaným kamenným roštem.
     Rudická vápenka byla kompletně vystavěna z pískovcových desek a zapuštěna do východního svahu Tumperku, kde se nachází známý větrný mlýn Větřák.
Příprava vápenky proběhla předchozí víkend, kdy byl reparován plášť pece, upraven topný prostor, zaklenut rošt a navezena surovinová vsázka – všechno kamení bylo po tradičnu poctivě natlučeno s pomocí ručního náčiní.
     Obsluha pece probíhala prostřednictvím jediného topného kanálu obdélného průřezu, ponechaného na sv. straně kamenného pláště. Peciště bylo kruhového průřezu o prům. 70 cm a výšce 50 cm. Výškou klenutého kamenného roštu, zbudovaného z nepravidelných vápencových desek, byl otopný prostor navýšen na výsledných cca 80 cm, což mělo usnadnit pronikání plamenů hluboko do kamenného skladu, který byl systematicky naskládán nad rošt do podoby kužele přesahujícího horní obrubu pece. Kužel byl ještě z důvodů lepší akumulace teploty částečně obmazán mazanicí a na jeho vrcholu ponechán pro účely usměrnění tahu plamenů okrouhlý sopouch o průměru cca 40 cm. Objem vypalovaného vápence činil přibližně 0,9 m3.
     Experiment proběhl ve dvou etapách. V první, trvající asi 1 hod., proběhlo vysoušení kamene. Ve druhé, která trvala souvisle 22 hod., probíhal vlastní výpal vápence, během něhož se změnil zhruba po 10 hod. žíhání v kusové vápno šedožluté barvy. Spotřebováno bylo několik kubíků tvrdého i měkkého štípaného dřeva, které zaručovalo vysoký plamen. Po ukončení výpalu chládla pec 5 dnů. Při kontrole kvality výpalu bylo zjištěno, že nevyžíhána, popř. nedožíhána zůstala přibližně 1/6 surovinové vsázky rozložené ve vrcholkzu vápenky, kterou tvořil velmi drobnotvarý štěrk.
     Vyžíhaný vápenec vyvíjel při kontaktu s vodou velmi bouřlivou reakci, během níž se silně zahříval a rozpadal v bílé mazlavé vápno (vápenný hydrát). Z oblasti roštu bylo získáno vápno tzv. měkce pálené s malou objemovou hmotností a rychlou reakcí s vodou (teploty zde byly blízké 1000 °C). Z prostoru nad roštěm mělo vápno naopak reakci na vodu pomalou, jednalo se o tzv. vápno tvrdě pálené s vyšší objemovou hmotností (nižší teploty nežli 1000 °C).
     Na půdě Moravského krasu se jednalo již o druhý experiment. První se podařilo uskutečnit pracovníkům ÚAPP Brno před deseti lety ve spolupráci s fi Českomoravský cement v areálu lomu Mokrá. Tehdy bylo k experimentu využito originálu vápenické pece, která pracovala na Mokerské plošině v 16. stol. V obou pecích bylo jako suroviny využito chemicky velmi čistých vápenců macošského souvrství, běžně dostupných na celém území Moravského krasu. Výsledky experimentu budou poskytnuty k odborným chemickým analýzám, které upřesní kvalitu a jakost vápna, vyprodukovaného tradiční metodou užívanou v minulosti v oblasti Drahanské vrchoviny.

Olšany

Prostějovský deník 8.7. 2010

http://tn.nova.cz/zpravy/regionalni/hledaci-pokladu-nasli-na-prostejovsku-bronzove-predmety.html

Podolí

     Během další etapy rozšiřování průmyslové zóny v trati „Příčný“ (k. ú. Podolí) byl při výstavbě areálu fy. EUROM proveden záchranný archeologický výzkum, při kterém bylo zjištěno pravděpodobné pokračování monokulturní pravěké lokality zkoumané zde již v minulých letech, naposledy v první polovině roku 2008.
Všechny objekty, datovatelné opět bezvýhradně jako objekty únětické kultury, byly překryty splachovými vrstvami dosahujícími mocnosti až 1 m. V části plochy dotčené stavbou byla provedena rozsáhlejší sondáž výrazné kulturní vrstvy, při které bylo zachyceno a dokumentováno rovněž několik menších zahloubených objektů. Typické větší zásobní jámy vakovitého profilu byly zachyceny většino mimo výše uvedenou kulturní vrstvu.
     Důležitým objevem byl nález okraje únětického pohřebiště, pokračujícího dále mimo dosud zkoumané plochy. Hrobové jámy různé orientace byly poměrně hustě koncentrovány a na povrchu skryté plochy dobře čitelné. U většiny z nich byly znatelné druhotné zásahy, které byly následně detailně dokumentovány v půdorysu i profilu, stejně jako stopy rakví. V areálu pohřebiště bylo celkem zkoumáno 9 hrobů a tři menší mělké objekty, které lze na základě nálezených artefaktů  považovat snad rovněž za hroby, pravděpodobně dětské. Hrobový inventář byl většinou nepočetný, jeho kvalitu i kvantitu negativně ovlivnily především zmíněné druhotné zásahy, kterými těžce utrpěly také kosterní pozůstatky. Výjimkami potvrzujícími pravidlo byly tři v podstatě intaktní pohřby. V prvním případě se jednalo o pohřeb starší ženy vybavené osobním šperkem v podobě tří bronzových záušnic, bronzového spirálkovitého náhrdelníku a bronzové záponky (?), doplněný několika menšími nádobkami. Ve druhém případě byl odkryt dvojhrob obsahující pohřby dvou dospělých jedinců, in situ určených jako mužů, což se v kontextu výbavy může u druhého skeletu jevit jako sporné – u jednoho ze skeletů byl sice patrný druhotný zásah v oblasti lebky, druhý byl však zcela neporušený. První byl vybaven malou bronzovou dýčkou a spirálkovou bronzovou garniturou neznámého určení nalezenou v oblasti pánve, druhý masivním bronzovým náramkem na pravém předloktí, jehlicí a shodně i několika bronzovými spirálkami v pánevní oblasti. U obou pohřbů byla nalezena téměř identická souprava sestávající se z drobné nádobky, kostěného šídla a několika rohovcových úštěpů.
     Spektrum zjištěných archeologických situací doplňují dva liniové objekty interpretované prozatím jako relikty úvozových cest snad pravěkého stáří.