Aktuality

Kelníky (okr. Zlín)

V měsíci říjnu probíhal záchranný archeologický výzkum při stavbě polní cesty při jižním okraji obce Kelníky. Ačkoliv stávající vesnice leží na kopci poměrně daleko od nejbližšího vodního toku, byly při skrývce zachyceny v podloží mělké zahloubené objekty datované podle keramického materiálu zřejmě do pozdní doby hradištní. Nálezový soubor čítá především velké množství keramických zlomků z nádob, často z tuhového materiálu, zdobených vlnicemi a vodorovnými rýhami. Ukázalo se, že velká část nádob byla zespodu opatřena značkami, kterými si hrnčíři označovali své výrobky. Zajímavý je také nález kamenného hlazeného artefaktu s provrtem, který mohl snad sloužit jako brousek. Z drobných nálezů lze dále jmenovat např. keramické provrtané kolečko z výdutě nádoby (přeslen, setrvačník), keramický korálek, či leštěný kroužek (snad prstýnek) vyrobený ze zvířecí kosti. Výzkumem se podařilo prokázat, že v místě dnešní obce Kelníky (první písemná zmínka až r. 1372) se rozkládala osada či dvorec již v průběhu 12. století.

Prostějov, ulice Hradební a Kostelní

V průběhu měsíce září a října letošního roku probíhal záchranný archeologický výzkum v prostoru bývalého prostějovského židovského ghetta, přesněji na rohu dnešních ulic Hradební a Kostelní. Akce souvisela s první etapou výstavby rozsáhlého polyfunkčního domu nahrazujícího původní zástavbu, jenž byla velmi necitlivě zlikvidována již v průběhu 80. let 20. století a dotčený prostor v historickém jádru města tak donedávna sloužil jako provizorní parkovací plocha.
V rámci budování prvních dvou stavebních objektů byla otevřena plocha o rozměrech cca 15 x 30 metrů, která poskytla na 180 archeologických objektů a situací. Nejstaršími doklady lidských aktivit byly dva liniové výkopy, umělé vodoteče, snad příležitostně přivádějící vodu dále do města. Tyto obsahovaly keramické zlomky náležející již pozdně hradištnímu období a jeden z nich byl následně upraven a tedy i využíván ještě někdy v průběhu 15. století. Výraznějších dokladů osídlení místa ve 13. a 14. století však k našemu překvapení postrádáme. Prostor, téměř přiléhající ke kamennému městskému opevnění zbudovanému v letech 1495 až 1510, nabyl na svém významu až po příchodu židovské komunity, která zde zejména v období renesance zanechala výraznou archeologickou stopu v podobě intenzivně využívaných dvorních traktů původních domů. Velmi cenné nálezové soubory archeologického materiálu z průběhu 15. až počátku 17. století tak poskytly především početné jímky, a to nejen prostě v zemi vyhloubené, ale i opatřené výdřevou či nasucho kladenými kameny. Vedle užitkové keramiky, mnohdy dochované v podobě celých nebo rekonstruovatelných tvarů, byly vyzvednuty nejen zvířecí kosti, ale i zlomky skleněných nádob a okenních výplní nebo předměty z organických hmot (torzo kožené boty, dřevěná lžíce, aj.). Jeden z do země zapuštěných sudů obsahoval též kolekci kamnových kachlů dosahujících nejen vysoké řemeslné, ale i umělecké úrovně - vedle římsových kachlů s nápisem MARIA byly získány též základní čtvercové kachle s výzdobnou čelní stěnou opatřenou kupříkladu motivem „gryfa“ či starozákonního proroka Ezechiela, které můžeme klást do počátku 16. století. Očekávaná výraznější „devastace“ místa novověkými zásahy se omezila pouze na dvě vyzděné jímky a část suterénu domu, jenž v zánikovém horizontu poskytly předměty datovatelné do počátku 20. století (např. glazované keramické nádoby, fajfky, sklo, porcelán, drobnou minci rakousko-uherské korunové měny, aj.).
Vedle již zmíněných početných nálezů hmotné povahy, přinesl dosud realizovaný výzkum zajímavé poznatky o původní parcelaci této části historického města a již nyní se řadí k plošně největším odkryvům v rámci středověkého a raně novověkého Prostějova. Akce by měla pokračovat v přímé návaznosti na zahájení výstavby sousedních dvou stavebních objektů v jarních měsících roku následujícího.

Střelice u Brna

Koncem října proběhl krátký, ovšem intenzivní záchranný výzkum ve Střelicích u Brna. Byl vyvolán přístavbou průmyslové haly při silnici směrem na Ostopovice, tedy v prostoru známé neolitické lokality. Stejně jako v roce 2005, kdy zde proběhl první výzkum pod vedením M. Přichystala v místech dnešní zástavby, byla odkryta část sídliště kultury s moravskou malovanou keramikou. Z nepočetných běžných sídlištních objektů bylo vyzvednuto množství nálezů včetně větších částí nádob zdobených žlutou a červenou malbou, početná štípaná industrie, zlomky keramických naběraček či část lidské plastiky. Odpad v podobě úštěpů a zlomků suroviny dokládá místní výrobu broušených nástrojů ze zelené břidlice, mezi atraktivní předměty patří i jádro a úštěpy z křišťálu. Výzkum bude dále pokračovat v návaznosti na pokračování stavby.

Mokrá-Horákov (okr. Brno-venkov)

V Mokré byla na počátku měsíce října odkryta na nalezišti Mokrá-lom X další vápenická pec. Pec se nachází na okraji těžebního prostoru Středního lomu cementárny Mokrá a vykazuje parametry malé polní vápenky, jejíž varianty pracovaly v jižní části Moravského krasu v pozdním středověku a časném novověku. V místě s pozůstatky pyrotechnologického zařízení byly založeny tři sondy, které odkryly více než polovinu půdorysu celého objektu a jámu, ve které byl pravděpodobně tříděn výsledný produkt. V blízkých odvalech, souvisejících s výrobním odpadem, byly zjištěny zvláštně strukturované (převážně prstované a hlazené) bloky vypálené mazanice, kterou byl upravován vlastní vypalovací prostor. Zlomky na kruhu vytáčené keramiky umožňují pec datovat do období časného novověku. Pec lze vývojově zařadit ještě před variantu šachtové pece kruhového půdorysu s jedním tahovým kanálem, která byla na poč. 19. století u Mokré stavěna z pískovce a sušených cihel. Pro přibližnou představu vzhledu podobných vápenek, pracujících po tzv. „římském“ způsobu, přikládáme fotografii funkční vápenické pece, která dnes pracuje v rakouském Mauerbachu pro potřeby stavebních památkářů – restaurátorů (na fotografii stav ze dne 24.9. 2011).

Podolí u Brna (okr. Brno-venkov)

V měsíci září 2011 byly na trase dálkového optického kabelu v polní trati mezi obcemi Podolí a Horákov zachyceny rýhou čtyři hroby, které náleží k dosud neznámému pohřebišti. Pracovníci ÚAPP Brno zde odkryly tři téměř celé půdorysy rozměrných popelnicových hrobů velatické fáze kultury středodunajských popelnicových polí a jeden kostrový hrob kultury se šňůrovou keramikou. Vzhledem k nevelkým rozestupům mezi jednotlivými hroby lze soudit, že se jedná o větší pohřebiště.
Jeden žárový hrob KSPP byl takřka kompletně rozorán, další dva však měly dostatečnou hloubku, díky čemuž byly jejich výbavy před pluhem uchráněny. Jejich inventář poskytl bohatou kolekci fragmentů i celých kusů keramiky, pohřby v popelnicích i na hromádkách a ojediněle také zlomky bronzových předmětů. Hrob KŠK obsahoval pozůstatky lidské kostry v neanatomickém uložení, částí nádob, jednu celou amforu, kamenný hrot a měděné šídlo.

Sudice u Boskovic (okr. Blansko)

Od počátku července do počátku srpna prováděli pracovníci ÚAPP Brno záchranný archeologický výzkum dosud neznámého pohřebiště, které bylo porušeno při budování nového rybníka v trati Panina louka asi 1,5 km jižně od Sudic. V rovinatém inundačním terénu po pravé straně stávajícího zregulovaného koryta potoka Semíč bylo pod náplavovými vrstvami o mocnosti zhruba 1 m zachyceno celkem 8 kostrových hrobů únětické kultury a 3 žárové hroby lužické kultury. Odkryté hroby představují patrně jen malý zlomek z předpokládané mnohem rozsáhlejší nekropole. Odhalení dalších celků však bránila vrstva tmavého zkulturněného sedimentu, která byla ponechána na dně rybníka a překrývala vlastní podloží. Navíc jakékoliv sondážní či výkopové práce na lokalitě nesmírně komplikovala spodní voda, jejíž hladina se nacházela již těsně pod úrovní sníženého terénu.
Kostrové hroby nositelů únětické kultury byly většinou ještě v pravěku značně poznamenány druhotným (vykradačským?) zásahem, při němž byla zpřeházena či úplně odstraněna nejen hrobová výbava, ale často i lidské ostatky. Z původních milodarů se tak zachovaly především keramické nádoby a kostěné či kamenné artefakty (šídla, brousek), zatímco kovové (měděné či bronzové) předměty byly zjištěny jen výjimečně (nákrčník, náramek a vlasová ozdoba). V jednom případě se jednalo dokonce o dvojhrob, u něhož byl druhotný vkop nakonec zavalen velkými kameny. V moravském prostředí je zatím unikátním jevem ohraničení nejhlubšího, opět druhotně otevřeného hrobu kruhem z vápencových kamenů o průměru 7 m, který lze považovat nejspíše za pozůstatek pláště původní mohyly.
Stejný prostor pak sloužil znovu jako pohřebiště tvůrcům lužické kultury. Jejich výhradně žárové hroby byly mělké, zapuštěné jen do již zmiňované zkulturněné vrstvy nad podložím, takže nebylo možné rozpoznat výkopy hrobových jam. Zbytky kremace byly vždy uloženy v popelnici, k níž byla přiložena jedna či více keramických nádob.

Záhlinice (okr. Kroměříž)

Archeologický výzkum probíhal v měsíci srpnu při stavbě rodinného domu při severním okraji Záhlinic. Při náhodném průzkumu terénu byla zjištěna skrývka ornice v prostoru budoucí zahrady. Z plochy bylo sesbíráno větší množství zlomků keramiky datovaných do doby laténské. Mimo jiné se podařilo získat také kopytovitý klín a několik dalších kamenných nástrojů náležejících kultuře s lineární keramikou. Vyšlo najevo, že v místě skrývky býval původně mírný svah, některé zahloubené objekty v nejhlubším místě skrývky byly tedy zničeny a deponovány na přilehlou hromadu, která se stala vydatným zdrojem archeologického materiálu. Následným výzkumem v ploše se podařilo mimo několik objektů náležejících kultuře s lineární keramikou zachytit a prokopat tři laténské zahloubené chaty obdélného půdorysu s vnitřní kůlovou konstrukcí ve středu kratších stran. Při vykopávkách se podařilo získat několik fragmentů železných spon, keramiku lze díky nepravidelně rozpadlému a šikmému svislému rýhování datovat spíše do pozdního laténu (LT C2 – D1; 120 – 50 př. n. l.). Při začišťování podlah jednotlivých chat byly zachyceny drobné kůlové jamky představující stopy po vnitřním vybavení. Prozkoumané sídliště leží na levém břehu řeky Mojeny a je možné ho dávat do souvislostí s cca jen 200 m na západ vzdálenou lokalitou „U mlýna“, kde se podařilo v letech 1989-90 prokopat část laténského sídliště datovaného také do pozdní fáze C2 – D1. 

Průzkum historického podzemí u Moravan na Kyjovsku

Dne 19.7.2011 došlo na základě oznámení archeologem J. Šmerdou z Masarykova muzea v Hodoníně k průzkumu propadu na poli mezi Obcemi Hýsly-Dolní Moštěnice a Moravany (okr. Hodonín). Podrobný průzkum dutin situovaných pod propadem lokalizoval malý systém podzemních chodeb kopaných v soudržném hlinitém podloží. Jejich charakter je umožňuje spojit s lochy, které byly budovány na středověkých vesnicích na Moravě a v sousedních zemích.
Celkem bylo zaměřeno 16 m chodeb a síní, které sahají do celkové hloubky 4,5 m od povrchu. Podzemní objekt nebylo díky absenci jakýchkoliv nálezů možné přesněji datovat, architektonická stavba síní nám však naznačuje, že se jedná o dílo zbudované v rozmezí 1. pol. 13. a 14. století. Podle historických zpráv se může jednat o pozůstatky lochů, které mohly souviset ze zaniklým hospodářským dvorem u vsi Moštěnice, který mohl být přemístěn na počátku 15. století do blízkosti nově zbudované tvrze, jenž byla tou dobou v držení Parduse ze Žeranovic.

 

Brumov (okr. Zlín)

Archeologický dohled probíhal při revitalizaci prostoru před severní bránou do hradu Brumova. Hlavní výkopové práce se soustředily na odkrytí stěn čela opevnění včetně mohutného čtyřbokého bastionu lichoběžníkovitého půdorysu. Původně nebyl líc hradby z pohledu před hradem téměř patrný. Do hradu se tak dalo proniknout mimo vstupní bránu i po násypech pocházejících mimo jiné i z rozsáhlých archeologických vykopávek, které zde prováděl v 80. letech J. Kohoutek. Při obnažování zdiva v rohu lomu mezi hradbou a bastionem byly odkryty mělké základy lehkého přístavku, který není na starých mapách vyznačen. Podle nálezů a vrstev, na kterých je založen základ, se jedná o novověkou záležitost. Podél hradby byly dále provedeny sondy, které potvrdily existenci hradního příkopu, jehož hloubku se však navzdory použití stavební mechanizace zjistit nepodařilo, byla alespoň zjištěna hloubka založení hradební zdi před vstupní bránou. Nakonec byla obnažena také špice bastionu a potvrdila se tak jeho dispozice podle archivních plánů.