30 let Ústavu archeologické památkové péče Brno (1993-2023) - rok 1993

Ústav archeologické památkové péče Brno vznikl 1. dubna 1993 delimitací z brněnského Archeologického ústavu Akademie věd České republiky. Nejednalo se o nějaký jednorázový aprílový žertík či zlomyslnost vůči stavebníkům, jak by se z tohoto data dalo usuzovat, ale o reakci na pronikavé porevoluční změny v koncepci státní památkové péče a na transformaci tehdejší Akademie věd.

Delší dobu prosazovaná snaha o oddělení záchranné archeologie a archeologické památkové péče od základního výzkumu vedla v brněnském Archeologickém ústavu již 1. července 1992 ke zřízení samostatného úseku záchrany a ochrany archeologických památek pod vedením Rudolfa Procházky. V důsledku zesilujícího tlaku, jak zabránit tříštění personálních i finančních prostředků a soustředit kapacity především na preferované nosné vědecké projekty mezinárodního dosahu, však začala od ledna roku 1993 probíhat intenzivní jednání o možnosti založení zcela nové organizace, která by se v rámci uvažované systémové sítě takovýchto institucí v rámci celé České republiky specializovala na záchranu ohrožených archeologických památek.

Ministerstvo kultury České republiky se sice nejprve přiklánělo spíše k možnosti vytvořit oddělení záchranné archeologie při tehdejším Památkovém ústavu v Brně, ale po osobním jednání zástupců brněnského Archeologického ústavu Josefa Ungera a Rudolfa Procházky s náměstkem ministra kultury Ladislavem Kratochvílem v Brně 1. března 1993 bylo nakonec dosaženo příslibu vzniku samostatné příspěvkové organizace v resortu tohoto ministerstva, což bylo definitivně potvrzeno rozhodnutí ministra kultury ČR č. 7/1993 z 18. března 1993.

Ústav měl formu státní příspěvkové organizace zřízené Ministerstvem kultury ČR za účelem ochrany a záchrany movitých a nemovitých archeologických památek na celém území Moravy a Slezska. Podle dohody mezi Ministerstvem kultury ČR a Výborem pro řízení pracovišť AV ČR z 26. 1. 1993, respektive jejího dodatku z 9. 3. 1993, byly na ústav z brněnského Archeologického ústavu převedeny věci, majetková práva, závazky z uzavřených smluv o dílo a celkem 23 pracovníků, z toho šest vědeckých (M. Čižmář, J. Kohoutek, R. Procházka, J. Stuchlíková, A. Štrof, J. Unger), patnáct odborných (M. Bálek, J. Farkašová, M. Geisler, K. Geislerová, Z. Himmelová, P. Horálková, A. Krechlerová, I. Nyitrayová, M. Rystonovská, O. Šedo, M. Štrofová, D. Švalbachová, P. Vitula, D. Vitulová, R. Zatloukal) a dva praktikanti (T. Novohradský, P. Moš). Ředitelem ústavu byl ustanoven Miloš Čižmář. Organizační strukturu tvořilo oddělení záchrany vedené Rudolfem Procházkou a oddělení evidence a dokumentace vedené Josefem Ungerem. Sídlem ústavu se staly patro a podstřeší pronajaté v jedné z budov v areálu augustiniánského kláštera na Mendlově náměstí 1a ve Starém Brně. Kromě toho byly ještě využívány nájemné prostory na adresách Pekařská 16, Renneská 45 a Bří Čapků. Hned od počátku byla součástí ústavu také zlínská expozitura, umístěná v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně a vedená Jiřím Kohoutkem.

Od svého vzniku se ústav snažil o zpřístupňování informací o výzkumech a jejich výsledcích pro odbornou veřejnost. Vedle organizace každoroční konference o výsledcích záchranných archeologických výzkumů na Moravě a ve Slezsku úzce spolupracoval s Katedrou archeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně na vydávání obnoveného časopisu Pravěk (od čísla 2) a později (od čísla 6) ediční činnost na tomto periodiku zcela převzal.

V prvním roce existence ústavu bylo provedeno celkem 47 záchranných akcí, z nichž 42 bylo pozitivních. Nejvýznamnější výsledky přinesl předstihový a posléze záchranný výzkum, který byl vyvolán výstavbou nové trasy silnice I/52 Brno – Mikulov přes jihovýchodní úpatí návrší Burgstall v katastrálním území obce Mušov (okr. Brno-venkov). V poloze označované jako Neurissen se postupně až do začátku léta roku 1994 podařilo odkrýt kromě řady pravěkých a středověkých zahloubených objektů především četné doklady o zdejších vojenských aktivitách v době římské. Zcela mimořádným objevem byl kompletní půdorys unikátní původně dřevohlinité stavby s apsidou a s peristilovým domem, která měla fungovat jako lázně v rámci nedokončeného vojenského tábora patrně z augustovské doby. Mimořádnou situací byl také objev koster 32 násilně usmrcených lidí, nejspíše barbarů, spolu s velkými částmi koster koní a dobytčat a dalšími zvířecími kostmi v příkopu opuštěného vojenského tábora z doby markomanských válek.