Fulltextové vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > Aktuality > Hulín – Záhlinice (okr. Kroměříž)

Hulín – Záhlinice (okr. Kroměříž)



Velké množství archeologických nálezů je v posledních desetiletích získáváno při stavebních akcích navázaných na rozšiřování intravilánů obcí ve formě zakládání satelitů nových rodinných domů na jejich okrajích, což byly do té doby většinou zemědělsky obdělávané plochy. Jedná se o plošně více či méně výraznější zásahy (podle finálního počtu uvažovaných rodinných domů a velkorysosti pozemků k nim náležejících). V první fázi je vybudována základní technická vybavenost (ZTV), kterou se rozumí komunikace a inženýrské sítě (vodovod, plynovod, kanalizace, přípojky NN a veřejné osvětlení) a již při této činnosti je většinou zřejmé, co může lokalita z hlediska archeologie nabídnout a s jakou intenzitou je pak třeba se věnovat jednotlivým parcelám.   

Záhlinice jsou obec, která má díky své vhodné poloze v jižním cípu úrodné Hané a blízkosti řeky Moravy, která byla nesporně životodárnou a komunikační tepnou pravěkého obyvatelstva, značně vysoké předpoklady pro bohatou historii sahající daleko do minulosti. Dějiny poznání pravěkého osídlení obce jsou spojeny především s činností Františka Skopalíka, který zde popsal první nálezy již v roce 1840 při stavbě dráhy spojující Břeclav s Přerovem. Mezi další badatele působící na katastru lze zmínit např. V. Spurného a V. Dohnala. Velkým přínosem pro poznání pravěké a protohistorické struktury osídlení katastru byly také povrchové prospekce V. Mihala a D. Kolbingera, kteří svá zjištění publikovali buď samostatně nebo v kooperaci s odborníky zaměřenými na konkrétní období (dobře zpracovaná např. komponenta doby laténské ve spolupráci s K. Ludikovským nebo M. Čižmářem). Souhrnně zpracoval pravěké a časně historické osídlení Záhlinic L. Šebela v roce 2016.        

Již od doby přípravy projektu v lokalitě „Za školou“ na jižním okraji obce bylo zřejmé, že stavba zasáhne pravěké sídliště, narušené již v roce 2010 liniovým výkopem, který dokumentoval I. Čižmář, působící tehdy na východomoravské pobočce. Podařilo se mu zachytit část sídliště kultury s lineární keramikou a jednu zásobní jámu starší doby bronzové. Stopově pak byl ve formě intruzí zjištěn materiál mladší doby železné. Přestože pokládka kabeláže a rozvodů nízkého napětí k jednotlivým parcelám, provedená v roce 2019, neporušila žádné archeologické objekty, z konfigurace terénu a prohlídky výkopů bylo zřejmé, že osídlení se bude vázat nejspíše na mírné návrší u státní silnice vedoucí mezi Hulínem a Otrokovicemi, kde vystupovalo hlinitopísčité podloží, zatímco ve zbytku výkopů na západní a severní straně stavby nebylo dosaženo.
Naprosto analogická situace se opakovala i při letošních výkopech pro komunikaci. Předpokladu bylo dáno za pravdu, když se při skrývce ornice v jihovýchodním cípu stavby začaly ve světlém, hlinitopísčitém podloží rýsovat první archeologické objekty. Následným výzkumem zde byla prozkoumána jedna kompletní částečně zahloubená chata (polozemnice) z mladší doby železné, v jejíž výplni se uchoval také atraktivní nález fragmentu náramku z kobaltově modrého skla. Ačkoli jsou drobné předměty kvůli své chronologické citlivosti velice dobrými vodítky k přesnému datování, tento konkrétní typ náramku má poměrně široké zastoupení v nálezových celcích od stupně LT C1 až po oppidální stupeň LT D1. Keramika, získaná z výplně polozemnice však postrádá znaky charakteristické pro stupeň LT C1 a současně nenese pokročilé znaky pro pozdně laténský stupeň LT D1 a bude tedy dle předběžného zhodnocení náležet mladolaténskému stupni LT C2, který souhlasí s těžištěm výskytu zmíněného náramku.   

Dalšími prozkoumanými objekty byly charakteristické zásobní jámy vakovitého nebo kotlovitého profilu s podhloubenými stěnami, které poskytly početné kolekce dobře datovatelné keramiky (včetně rekonstruovatelných tvarů), která je řadí na závěr starší doby bronzové a kulturně náležejí věteřovské skupině. Čtyři z těchto zásobních jam se podařilo prozkoumat v jihovýchodní části plochy, další pak byly dokumentovány v liniových výkopech pro plynovodní přípojky dále na západ v místech, kde nebylo při skrývce dosaženo podloží. Jako intruze se v objektech starší doby bronzové nacházely také fragmenty keramiky, ztotožnitelné s kulturou s lineární keramikou. Všechny zmíněné komponenty se dokonale shodují se zjištěními učiněnými v této lokalitě v roce 2010. 

Záhlinice je možno řadit k relativně dobře prozkoumaným katastrům kroměřížského okresu a dalšímu poznání nepochybně napomůže i monitoring další stavební aktivity spojené s výstavbou na jednotlivých parcelách, které nepochybně přinesou další zajímavá zjištění.