Drobečková navigace

Úvod > Aktuality > Již po 11. na huti Františka

Již po 11. na huti Františka



Stejně jako minulý rok se naše aktivity upřené k veřejnosti zaměřily na experimentální ukázky starých řemesel v Moravském krasu na Staré huti u Adamova, kde Pohled na smíšenou vsázku dřeva a vápencese naše firma prezentovala ve spolupráci s TM v Brně a Spolkem Františka při příležitosti 25. setkání ve střední části Moravského krasu (Slované na huti) dne 23. 5. 2026. Vyvrcholení vlastního setkání předcházel ve dnech 20.-22. 5. workshop starého železářství, během něhož byl pod sponzorskou záštitou Obce Mokrá-Horákov a firmy Heidelberg Materials předveden veřejnosti výpal vápna v milíři, který tu byl uskutečněn vůbec poprvé. Podobná zařízení jsou doložena archeologickými prameny z katastrů obcí Hostěnice, Mokrá-Horákov a Ochoz. Stavba milíře byla koordinována zkušenými uhlíři J. Kaderou (Správa CHKO Český les) a D. Tallou (Institut für Mineralogie und Kristallographie an der Universität Wien). Stravu a obsluhu potravinářské pece zajišťovali Lenka a Jirka Kmoškovi (Spolek archaických nadšenců, Sebranice).

Pokus nastal v místech plošiny, která složí každoročně k výpalu dřevěného uhlí pro železářské hutníky. Pravoúhlý milíř o objemu 7,7 m3 pojal smíšenou vsázku vápence (2,2 m3) a dřeva (5,5 m3) a po zážehu hořel zhruba 22 hodin. Výsledkem byla nerovnoměrnáPříprava nestabilního příkrovu kalcinace vápence frakce 8-15 cm, vedoucí ke vzniku jak páleného vápna, tak většinového množství nedopalu (cca 1/6). Experimentálně tak bylo zjištěno, že podobná zařízení s nestabilním příkrovem byla Milíř po zážehuv oblasti Moravského krasu určena hlavně k výpalu dřevěného uhlí a jen výjimečně k dopalu drobného vápencového odpadního kamene z provozu lidových vápenic a štěrkoven. Podobná milířovací zařízení byla na pozořickém panství Lichtensteinů používána během 18. a 19. století pro pálení drobného vápna jen výjimečně. Pro výpal kusového vápna byly upřednostňovány kanálové plamenné pece vytápěné dřevem a vápenické milíře stavěné zpravidla v zemních jamách. Ke zvýšení výhřevu bylo již používáno dřevěného a kamenného uhlí.

Technologie: ležatý milíř na úrovni terénu s úpatními tahovými kanály a odtahovým kanálem/králem vrcholovým; zážeh proveden prostřednictvím hlavního tahového kanálu s odkrytou klenbou, zbudovaného nasucho z kamene; 1 m dlouhá štípaná polena střídavě prokládána drceným vápencem v horizontálních vrstvách.

Suroviny: vilémovický vápenec, čtvrcené dřevo (habr/buk, smrk/borovice), sprašová hlína, hlinito-uhelný mour, tráva.

Rozebírání milíře po výpalu Manželé Kmoškovi před replikou středověké chlebové pece