Fulltextové vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > Aktuality > Počenice (okr. Kroměříž)

Počenice (okr. Kroměříž)



O tom, že zásadní poznatky mohou přinést i archeologické akce v minulosti zastavěných a částečně předchozí činností zdevastovaných areálech nás přesvědčil krátký výzkum realizovaný v prostorách ZD Počenice (okr. Kroměříž). Současně se potvrdilo pravidlo, že umístění objektů zemědělských družstev, zakládaných v důsledku socialistické zemědělské politiky předchozího režimu, se ve většině překrývá s areály dřívějších aktivit. Tato skutečnost je pravděpodobně způsobena dvěma faktory. Prvním z nich je jistě jejich situování do zemědělsky a hospodářsky vhodných poloh, které korespondují se strategií umísťování původních pravěkých, protohistorických či raně středověkých sídlišť. Druhou rozhodující okolností je však také často značná rozloha těchto družstevních areálů, které se rozkládají i na několika hektarech v rámci katastrů poměrně malých obcí a jsou tak obrovským plošným zásahem do krajiny.

Oblasti západního Kroměřížska ležícího na pomezí úrodné Hané a podhůří Chřibů dlouhodobě uniká bližší pozornosti, přestože tato zvlněná krajina s velkým množstvím úrodných údolíček, postupně přecházející v pahorkatinu má nepochybně z hlediska archeologie co nabídnout. Od 40. let minulého století, kdy vyšla studie „Morkovsko v Pravěku“ od J. Skutila, se tímto regionem žádný z badatelů soustavněji nezabýval a archeologické poznání zde shrnuté bylo rozšířeno pouze o dva významnější výzkumy raně středověkých pohřebišť (Zborovice, Litenčice – výzkumy muzea Kroměřížska v druhé polovině minulého století, komplexněji nepublikováno) a několik lokálních akcí záchranného charakteru na přelomu milénia.          

Z katastrálního území Počenic byly doposud známy pouze ojedinělé doklady přechozí lidské činnosti, většinou ve formě náhodných a nelokalizovaných nálezů. V Červinkově soupisu (1902 - Morava za pravěku) ještě nefiguruje z území obce jediný nález, přestože J. Skutil se později odkazuje na existenci záznamu o „starožitných památkách“ z Počenic již k roku 1896. Z území obce je zmíněn nález medvědího zubu, nálezy lužické kultury a nálezy z doby hradištní. Historie obce je obohacena (avšak bez odkazu) o nález sekeromlatu kultury se šňůrovou keramikou.

Z konfigurace terénu při seznamování se s projektovou dokumentací ohlášené stavební akce (založení silážní jámy) bylo zřejmé, že pravděpodobnost výskytu archeologických památek není zcela zanedbatelná. Tento scénář byl následně potvrzen již první den odborného dohledu, kdy kromě vlastní stavby silážní jámy byla zjištěna počáteční stavební aktivita v jižní části areálu, kde byla zrovna prováděna skrývka pro založení vsakovacího vaku na kejdu. Zde byly registrovány první zahloubené archeologické objekty. V hraně skrývky se zachovaly relikty po dvou obytných stavbách (polozemnicích) z mladší doby železné. Zbytek plochy uvnitř plochy vsakovacího vaku byl na základě tohoto nálezu strojně dočištěn, přičemž se vyrýsovala skupina plošně rozměrnějších, avšak semknutých rozměrných objektů.

Paralelně s touto činností probíhalo na svahu nad protějším břehem vodoteče odstraňování nadložních vrstev v místě projektované silážní jámy. Zde byly rovněž zjištěny archeologické objekty, a to pouze v jižní části stavby (severní dvě třetiny plochy byly v minulosti nenávratně zničeny odtěžením zeminy při terasování terénu), kde se vyrýsovaly půdorysy čtyř zásobních jam, patřící dalšímu, dosud opět neznámému sídlišti. Jejich výplně poskytly pouze nepočetný materiál, který je datuje rámcově do doby bronzové.

O to bohatší byly nálezy v tzv. „výrobním okrsku“, jak byla nazvána skupina objektů v ploše vsakovacího vaku. Tři z nich nesly stopy po specializované řemeslné výrobě a obsahovaly relikty pyrotechnologických zařízení (pícek) a drobných předmětů, které s výrobou souvisely. Jmenovitě se lze odkázat na železný nůž s kostěnou střenkou, železný „průbojník“, zlomky tkalcovských závaží a přeslenů a opracované parohové nástroje. Ve všech třech „výrobních“ objektech bylo zjištěno velké množství strusky a drobných železných předmětů, souvisejících patrně s druhotným zpracováním kovů. Tuto teorii by podporovaly struskovité a železité vrstvy na dnech objektů a v okolí pícek. Jediným objektem z této skupiny, který nenesl přímé doklady výrobní činnosti, byla zahloubená chata s dvěma kůly v kratších stranách. Její výplň však obsahovala početný soubor keramiky a lze o ní uvažovat jako o zázemí dílenského areálu. Z hlediska prostorových vztahů v rámci sídliště je zajímavá skutečnost, že další zjištěné obytné chaty byly situovány ve značné vzdálenosti od okrsku a respektovaly pravděpodobně „ochranné pásmo výrobního areálu“, který působil vyloženě semknutě a tvořil samostatnou jednotku.                 

Mezi další předměty nalezené při výzkumu patří články bronzového opasku, železná spona nebo hrot oštěpu. Sídliště je na základě morfologických znaků na keramice a zmíněných doprovodných drobných nálezů datováno do stupňů LT C1 – LT C2 mladší doby železné – laténské.  

(za cenné rady, komentář a úpravu textu děkuji kolegovi Čižmářovi, který bohužel nemohl být kvůli úrazu výzkumu osobně přítomen)