Fulltextové vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > Aktuality > Stavební zázemí dílny městského architekta Josefa Arnolda v areálu bývalé brněnské Vlněny

Stavební zázemí dílny městského architekta Josefa Arnolda v areálu bývalé brněnské Vlněny



výzkum stavebního zázemí paláceV další fázi ZAV v areálu bývalého státního podniku Vlněna (plocha 4) dochází v současnosti k plošnému odkryvu starší uliční (barokní) a manufakturní zástavby parcel, na kterých se postupně formovala textilní továrna v blízkosti neorenesančního paláce bratří Bochnerů s přídomkem ze Stražiska. Tato historicky nejhodnotnější budova zůstala jako jediná v bývalém industriálním areálu zachována a prochází právě postupnou stavební rekonstrukcí. Historie soukenické továrny Johanna Bochnera sahá do roku 1828 a k jejímu výraznějšímu rozšíření pak došlo kolem roku 1885, kdy byl jeho syn Edmund (Elder von Stražisko) povýšen za zásluhy o rozvoj průmyslu do šlechtického stavu (https://www.euro.cz/byznys/edmund-bochner-pan-vlneneho-imperia-912981). Výstavba paláce byla jako reprezentativní a úřední součást továrny provedena v letech 1864-1867 významným brněnským stavitelem německého původu Josefem Arnoldem, který se v Brně usadil roku 1851. Byl to profesí stavitel a kameník zastávající urbanistickou koncepci vídeňského architekta Heinricha Ferstela. Byl členem městské rady a v okolí Brna vlastnil řadu lomů, pískoven a cihelen. Podílel se na realizaci spousty významných staveb (např. Německá technika v Brně, Německé gymnázium v Brně, Německá tělocvična pod Špilberkem, Městský sirotčinec v Brně, Městské divadlo, tzv. Červený kostel, Kounicův a Schoellerův palác aj.), mimo jiné i restaurátorských (katedrála sv. Petra a Pavla a kostel sv. Jakuba Většího).
V severozápadní části plochy č. 4 (původně tu stál sklad hotového zboží z roku 1910) byly nověji odkryty pozůstatky stavebního zázemí továrny se souvislou řadou objemnýchBochnerův palác vápenných jam (celkový objem hydrátu, který tu byl uložen, významně převyšoval 56 m3), z nichž několik sloužilo kamenické článkyposléze po zděné úpravě k přípravě maltovin a také speciálních maltových směsí, mimo jiné pravděpodobně i sgrafita. Jednalo se o vápenné mísy, kde bylo po částečném odležení hašeného vápna možné připravit ve směsi plniva, kameniva a dalších příměsí (hrubých a jemných písků, popele, uhlíků apod.) různé druhy malt (zdících a štukových). Zdá se, že velký podíl páleného vápna (zbytky nedopalu) pocházel u veškerých nálezů na Vlněně hlavně z výpalu nedalekých jurských vápenců z oblasti Stránské skály, nebo Bílé hory. V jedné z jam datovaných kamenickými články do doby výstavby Bochnerova paláce, zůstalo dochováno ještě kvalitní odleželé vzdušné vápno vysoké jakosti. Stavební dílna sloužila zřejmě jak pro potřeby továrny J. Bochnera, tak pro výstavbu paláce, určeného jeho synům. Nápadná koncentrace kamenických článků (ostění, říms, parapetů, schodištních prahů a koryt z jemnozrnného pískovce, opuky, červeného slepence a krinoidového vápence) nalezená v areálu dílny naznačuje, že by mohlo jít právě o místo působnosti městského stavitele J. Arnolda. Skladba konstrukcí dokumentovaných kamenných zdiv dále naznačuje, že na stavbu továrny mohly být dováženy hlavně horninové suroviny ležící v zóně krinoidových a mikritických jurských vápenců Stránské skály a slepenců facie Old Red na Červeném kopci. výzkum vápenných jamInterpretovaným dodavatelem cihel pro mladší stavbu továrny i Bochnerova paláce (typ 4) byla na základě charakteristických kruhových kolků cihlářská firma Josef Czižek, nebo rodina Czerwinků (cihelna na Thalgasse 30, dnes Údolní) z let 1862-1877 (https://stavba.tzb-info.cz/cihly-bloky-tvarnice/14780-historicky-objekt-z-hlediska-puvodu-a-kvality-pouziti-cihelnych-zdicich-prvku), v menší míře tu pak nacházíme také cihly svým původem snad z cihelny v „Modřicích“ s rámovaným polovičním kolkem „A“ – J..A? (http://www.laterarius.cz/registr?view=item&catid=2&id=359), podle kolku s možnou iniciálkou J.A. není vyloučeno, že šlo právě o jednu z cihelen, kterou tou dobou vlastnil architekt J. Arnold. Další zajímavostí je, že nejstarší domovní zástavba ze 17. - 18. století, která výstavbě pozdějších manufaktur předcházela a byla rozložená podél ulice Mlýnská, využila výhradně stavebního kamene tvořeného deskovitými hádsko-říčskými vápenci líšeňského souvrství s původem v jižní části Moravského krasu, nebo vápenců jurských z východních příměstských lomů.
V současnosti dochází na stavbě k hloubení hlubších zjišťovacích sond, které přináší prameny k nepříliš výraznému osídlení, které lze spojit již s obdobím 13. a 14. století. Výzkum středověkých vrstev nastane během dalšího snižování terénu po dokumentaci a odstranění reliktů mnohačetných novověkých zděných konstrukcí.