Fulltextové vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > Aktuality > Stavební zázemí dílny stavitele Kellnera u patronátního kostela sv. Barbory v Adamově

Stavební zázemí dílny stavitele Kellnera u patronátního kostela sv. Barbory v Adamově



areál kostela a fary v AdamověV současnosti probíhají dokončovací práce na rekonstrukci ul. Osvobození pod farním kostelem sv. Barbory v Adamově (okr. Blansko). Neogotický kostel byl vystavěn po polovině 19. století pod patronací knížete Aloise z Lichtensteina. Stavební projekt vypracoval brněnský stavitel J. Hieser a vlastní realizaci stavby pak firma brněnského stavitele M. Kellnera v letech 1850-1857. Moritz Kellner (roku 1883 povýšen do prostého šlechtického stavu jako Moritz Kellner von Brünnheim) byl členem městské rady v Brně a vystavěl např. Magistrát města Brna, Druhé německé hlavní gymnázium, Nejvyšší správní soud ČR, Kapli sv. Anny na ul. Pekařské aj. (https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=10492).
Roku 2018 byly během rozšiřování vozovky na ul. Osvobození rekonstruovány také dvě hlavní výpustě historických kanalizačních štol, jejichž účelem bylo odvodnění střešních svodů a základů stavebního areálu, k němuž kromě kostelního chrámu příslušela také fara a škola se dvěma soudobými sklepy zapuštěnými do svahu, které byly vystavěny v podobném slohu jako samotný kostel. V současnosti probíhá úprava prameniště ve sklepení fary a jeho zpřístupnění pro veřejnost, neboť zdejší pramen poskytuje velmi kvalitní pitnou vodu nevysychající ani v nejsušších letních měsících (https://blanensky.denik.cz/zpravy_region/turiste-se-osvezi-pred-adamovskym-kostelem-objevili-tam-pramen-20170621.html; http://www.estudanky.eu/11585-pramen-svetla-matky-bozi). Jímací štoly místního pramene byly podle historického plánu původně dvě, dnes je pod kontrolou pouze jeden, pod farou.
ZAV poskytl ale o stavbě chrámu i další informace. Informuje o tom, že než byl vybudován systém odvodňovacích štol, došlo ke zřízení stavebního zázemí areálu, jemužštola dominovalo několik rozměrných vápenných jam, uskupených v pravidelné řadě podél dnešní ul. Osvobození. Výrobní objekty ležely podél jihozápadního obvodu kostela, níže pod svahem. Bylo zjištěno, že příprava hydrátu vápna (cca 46 m3) předcházela náročným terénním úpravám, při nichž došlo následně ke zbudování kanalizace, včetně rozsáhlého svahového zářezu v podobě uměle navršené terasy. Právě při tomto počinu byly porušeny svahové sedimenty, které zde představují písčité štěrky bohaté na řez vápennou jámouspodní vody, jež mohly vést k nežádoucímu zavodnění základů současně budovaného kostela. Je zjevné, že nejdříve došlo k výstavbě kostela a až následně byly budovány další části areálu s uceleným kanalizačním systémem jímacích a odvodňovacích štol, jaké známe z velké části dnes.
Konstrukce štol obsahují litá i vrstvená kameno-cihelná zdiva na vápennou maltu vysoce obohacenou uhlíky. Tento fakt naznačuje, že k přípravě malty mohlo posloužit např. drobné vápno pocházející z produkce dvou šachtových pecí ze Staré huti u Adamova, vystavěných Lichtensteiny roku 1852; stejně tak mohly být těmito pecemi produkovány pro stavbu také pálené cihly (http://www.starahut.com/historie-stare-huti#sthash.um5CMzN1.dpbs). Zbytky vápenného hydrátu uchycené na stěnách vápenných jam pak prozrazují, že bylo upotřebeno čisté vzdušné vápno ze stejné lichtensteinské produkce, avšak z větších pálených kusů vápence. Vápno z karbů mohlo být díky své vysoké jakosti využito po dočasném odležení jak na stavební, tak štukatérské práce. Je možné, že k jejich zbudování došlo již roku 1852 (na plánu Adamova z r. 1851 je projektován kostel, fara a škola ještě na jiné místo u Křtinského potoka) a vlastní stavba zahájena položením základního kamene roku 1855. Vápno tak mohlo ležet v jamách uskladněno až 4 roky. Vápenné technologie spadaly u této stavby do režie štukatérů, které vedl v rámci Kellnerova podniku jistý mistr Bergman.