V měsíci dubnu a počátkem měsíce května 2026 provedlo prostějovské pracoviště Ústavu archeologické památkové péče Brno, v.v.i., záchranný archeologický 
výzkum související s aktuální výstavbou doposud chybějícího úseku cyklostezky mezi obcí Těšice (administrativní součást městyse Nezamyslice) a vlastní hranicí Jihomoravského kraje, kde se napojuje na již dříve zbudovanou
účelovou komunikaci na k. ú. Ivanovice na Hané, okr. Vyškov. V polní trati s pomístním názvem „Prostřední díly“, k. ú. Těšice, okr. Prostějov, zemní práce narušily stopy sídlišť a zejména pohřebišť hned z několika časových úseků pravěku a rané doby dějinné. Zachycené sídlištní jámy doložily existenci osady únětické kultury starší doby bronzové (cca 2.000 př. n. l.) a také počátku éry popelnicových polí mladší doby bronzové (cca 13. stol. př. n. l.). Právě s mladobronzovou osadou souvisí několik žárových hrobů, které jsou nepochybně součástí větší nekropole náležející patrně k rozsáhlé sídelní aglomeraci zkoumané počátkem nového tisíciletí v polohách „Spravedlnost“ a „Borůvka“ (k. ú. Ivanovice na Hané, okr. Vyškov) při budování nedaleké rychlostní komunikace. Trojici kostrových hrobů datujeme do období plochých keltských pohřebišť 4. až 3. století před Kristem. Jejich poněkud skromnou výbavu tvořily pouze železné spony s velkou kuličkou na patce a v jednom případě pak též keramická nádoba. Cenným je zde zejména hrob č. 7, který nesl stopy druhotného otevření a následné manipulace s tělesnými
pozůstatky pohřbeného, kdy došlo ke zjevnému poškození lebky a přiložení nejen masitého milodaru v podobě zadní končetiny prasete, ale patrně i rozbití/deponování vázovité keramické nádoby. Terénní situaci lze hypoteticky považovat za nezvyklý doklad keltského podzimního svátku mrtvých (dnes označovaného jako „Samhain“ a považovaného za předobraz našeho svátku Všech svatých, tedy „dušiček“), kdy se mj. hroby otevíraly, aby „se svět živých setkal se světem mrtvých“. Jiné dva kostrové hroby spojujeme s dobou stěhování národů, tj. s 5. stol. n. l. První obsahoval lidský skelet s viditelnými stopami sekundární manipulace („vyloupení“) a byl zcela bez doprovodných nálezů; druhý poskytl rozmetané zbytky lidských kostí a nepoškozený keramický džbán z vysoce kvalitní oranžové na kruhu točené keramiky, jehož původ můžeme hledat v prostředí římských provincií 1. až 3. stol. n. l., a to v geografické oblasti Porýní nebo Panonie (obdobné exempláře známe kupříkladu i z významné lokality Aquincum, města 1. až 4. století v panonské části Římského impéria, dnes tvořícího okraj Budapešti). Archeologické putování těšickou cyklostezkou nás tak překvapivě přivedlo daleko za hranice regionu a symbolicky dosáhlo až vlastních antických kořenů Západního světa...
 |
 |