Fulltextové vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > Výzkumy > Výzkumy 2016 > PROSTĚJOV-VODNÍ

PROSTĚJOV (okr. Prostějov)
Ul. Vodní – stavba polyfunkčního domu (P. Fojtík, č. akce 619/16)

Po dlouhý čas poněkud zpustlé parcely situované na tzv. Brněnském předměstí, a tedy vně městských kamenných hradeb, přílišná archeologická očekávání nepřinášely - skrývaly však o to větší překvapení a významnější objev. Základové pasy stavby protnuly dvě střepoviště nasvědčující výrobě novověké majolikové keramiky. Ta obsahovala, vedle početných souborů fragmentární neglazované hrnčiny širokého typologického spektra, také artefakty přímo související s toufarským řemeslem - hojně zastoupen je zde především tzv. „krédl“, tedy hvězdicovitá keramická pomůcka sloužící k oddělování nádob při výpalu a bránící tak jejich vzájemnému spečení. Vyskytly se však také zlomky mís se zbytky substancí pro bílou cíničito-olovnatou polevu a defektní výrobky druhotně využité při aplikaci barev, zde se stopami pigmentu modrého a manganově červeného. Dochovaná ukázka finální fajánsové produkce umožňuje datování souborů k přelomu 18. a 19. století, což nepřímo potvrzuje i nalezený početní norimberský fenik (mincmistr Iohann Hieronymus) poskytující „post quem“ datum 1756. Tím však naše objevy zdaleka nekončí. V publikaci „Moravská lidová keramika“ od Karla Černohorského (1941) jsou, s odkazem na „Meisterbuch“ hrnčířského cechu v Prostějově z let 1796 - 1836, uvedena nejen jména, ale i dostupná životopisná data k prostějovským příslušníkům toufarského řemesla. Zde se dovídáme též velmi cenné údaje o jejich majetkových poměrech a potažmo o případné lokaci jejich dílen. Srovnáním těchto záznamů s dochovanými indikačními skicami města Prostějova z roku 1833 docházíme k nečekanému zjištění. Ve stavbou dotčeném prostoru, přesněji na Brněnském předměstí v domě čís. 44 (Wassergasse, dnes ul. Vodní), se dne 17. května 1773 narodil Jan Skřivánek - v roce 1799 vzpomínaný jako „předměšťan a majitel otcovského domku“ a v zápisu o jeho úmrtí uváděný jako toufarský mistr. Dochovaný plán toufarské pece, kterou si nechal postavit v domku na Olomouckém předměstí č. 43 v roce 1818, nás pak přivádí na dnešní ulici Vápenice, čímž se jeho jméno hypoteticky spojuje i s nálezem vyvezené hrnčířské dílny 18. až poloviny 19. století zachycené v této části města při pokládce telekomunikačních kabelů v roce 1996. Archeologie tak zcela unikátním způsobem kráčí ve stopách konkrétního novověkého řemeslníka - toufarského mistra Jana Skřivánka a ve spolupráci s přírodovědnými obory, na základě chemických analýz fajánsových polev a barev, tato neobvyklá kolekce nálezů z ulice Vodní snad v budoucnu umožní i vysledovat jeho vlastní hrnčířské výrobky.