Langobardské pohřebiště v Držovicích, okr. Prostějov

V průběhu letošního roku realizovalo prostějovské pracoviště Ústavu archeologické památkové péče Brno v. v. i. další terénní odkryvy související s opětovnými zemními pracemi v areálu bývalé držovické cihelny, kde se v současnosti nachází recyklační závod firmy Očenášek. Na skryté ploše se podařilo zachytit jeden žárový hrob a především 11 hrobů kostrových, povětšinou však druhotně otevřených a téměř dokonale „exhumovaných“ již hluboko v minulosti. Jejich zásypy byly tak nálezů zcela prosté nebo obsahovaly pouze ojedinělé zlomky lidských kostí a v jednom případě i kostí drobnější psovité šelmy. Pozornosti si zaslouží zejména trojice hrobů, z nichž jeden byl poznamenán starším sekundárním zásahem jen v omezené míře (hrob č. 14/2024), dva pak zcela unikly pozornosti a zůstaly tak nedotčenými (hroby č. 10/2024 a 13/2024).

Hrob č. 14/2024 byl, s ohledem na posunutí či dokonce přetočení celých partií skeletu, jinak však dodržujících své původní anatomické rozložení, otevřen a „vyloupen“ poměrně brzy po svém uložení do země. I přes výkop cílený na střední část těla pohřbené starší ženy (patrně tedy na kovové šperky situované v oblasti trupu) se tak podařilo zdokumentovat nejen část kosterních pozůstatků, ale také objevit řadu předmětů z její původní „výbavy do záhrobí“. Mezi solitérními kostmi rozmetanými v zásypu jámy o rozměrech cca 230 x 100-110 cm a hloubce 90 cm byl nalezen železný nožík. Nade dnem pak spočívaly, mimo zmíněný skelet s doklady druhotné manipulace s tělem pohřbené, i zmíněné doprovodné nálezy. V oblasti krční páteře ležel trojvrstvý kostěný jednostranný hřeben s bohatou výzdobou a v okolí pak rozptýlené korálky, které byly součástí náhrdelníku v celkovém počtu 16 objevených kusů (převažují korálky vyrobené z karmínově červené a/nebo žluté sklovité hmoty doplněné dvěma polyedrickými exempláři z modrého skla a jedním korálkem z jantaru). Pod pánevními kostmi byla situována keramická nádoba a přeslen.

Hrob č. 13/2024 obsahoval skelet dospělé ženy uložené do nepravidelně oválné hrobové jámy o rozměrech cca 225 x 65-100 cm a hloubce 85 cm v nezvyklé poloze na břiše. Zjevná semknutost kostí nepochybně svědčí o těsném zabalení či spíše až stažení těla do pohřebního rubáše nebo kusu textilu. Při levém rameni byla objevena drobná stříbrná zlacená spona vykládaná po obvodu almandinem dovezeným snad až z Indie (tj. polodrahokamem sytě červené až červenohnědé barvy, jehož název je odvozen od starověké brusírny drahokamů Alabanda v Turecku) a ve středu snad dokonce exotickou slonovinou. Jedná se o jen velmi vzácně se vyskytující ozdobu/šatní spínadlo označované jako vírová spona (svým ztvárněním totiž připomíná vodní vír) a především také o vysoce spolehlivý datační předmět, který klade hrob do prvních desetiletí 6. století našeho letopočtu. Překvapivým je pak druhotně upravený zlomek skleněné nádoby, sloužící snad jako ozdoba, amulet nebo „zástupný milodar“, skrytý pod paží levé ruky. Tento pochází ve své době z velmi ceněné a společensky prestižní nádoby – tzv. poháru s chobotovitými nálepy a z pohledu archeologického jde o první doklad jejího výskytu v českých zemích.

Za „objev desetiletí“ lze pak zcela bez nadsázky považovat hrob č. 10/2024, který poskytl pohřeb dospělého muže – bojovníka a jezdce na koni. V terénu takřka nečitelná hrobová jáma o rozměrech 230 x 90-100 cm a hloubce 45 cm se výplní takřka nelišila od okolního sprašového podloží a zůstala tak dodnes utajena. Skelet pohřbeného ležel v natažené poloze na zádech a byl orientován ve směru východ – západ. V rohu jámy spočívalo železné kopí, při pravé ruce pak železný nůž a především velmi dobře zachovaný železný meč – tzv. spatha o délce téměř 90 cm. V oblasti pasu byla situována železná opasková přezka a koncentrace drobných nálezů, zjevně z obsahu textilní nebo kožené tašky uzavřené bronzovým knoflíkem s očkem a zavěšené na opasku. Ta obsahovala železnou ocílku, úštěpy silicitů sloužící za křesací kameny a zcela otřelou měděnou římskou minci. U paty pravé nohy byla vyzvednuta velmi subtilní železná destičkovitá ostruha dokládající jízdu na koni, se kterou lze spojovat i neklamné stopy sice vážných, ale zdárně zhojených zranění utrpěných nepochybně při pádu z koně - jednalo se o zlomeninu levé kosti stehenní a především pravé kosti pažní (zde po srůstu vedoucí k viditelnému a jistě i citelně omezujícímu zkrácení pravé horní končetiny).

Výše ve stručnosti přiblížené nálezy z Držovic, okr. Prostějov, reprezentují doposud nejseverněji lokalizované pohřebiště z doby pozdního stěhování národů s výskytem hrobů koní (zachycených výzkumy v roce 2014 a následně v roce 2020) na Moravě (na jihu registrujeme lokality Drnholec, Šakvice, Lužice, severněji pak Holubice a Žuráň) a řadí tak držovickou cihelnu k důležitým lokalitám počátku 6. století našeho letopočtu nejen v českých zemích, ale i v širší oblasti středního Podunají. Jde o svým způsobem unikátní doklady doby, kdy se zde usazení příslušníci germánského kmene Langobardů postupně (z části?) přesouvali do Panonie (dnešního severozápadního Maďarska), aby na konci svého putování (v roce 568 n. l.) dorazili až do dnešní severní Itálie, kde je jejich jméno dodnes uchováno v geografickém označení Lombardie…