Na přelomu března a dubna 2025 byl proveden záchranný archeologický výzkum v katastrálním území Rataje u Kroměříže vyvolaný stavbou nového areálu 
kompostárny a sběrného dvora v bezprostředním sousedství areálu zemědělského družstva (severovýchodní cíp polní trati s pomístním názvem „Hatě“; parcela č. 1555). Vlastní terénní část výzkumu probíhala ve dnech 25.3. až 16.4. a účastnili se jí pracovníci pobočky Ústavu archeologické památkové péče pro východní Moravu (detašované pracoviště Kroměříž), ale z důvodu náročnosti výzkumu a krátké časové dotace na jeho provedení také archeologové, technici a odborní pracovníci z Brněnské centrály Ústavu.
O nálezech z prostoru ratajského družstva jsme informováni krátkou zprávou J. Meduny (1961, 5), kdy
zmiňuje dva žárové hroby kultury popelnicových polí, které byly narušeny zemními pracemi při zakládání váhy v trati „Záhumenky“. První byl kompletně zničen, ze druhého zachránila učitelka M. Solařová velkou zásobnici se zbytky kremace a předala ji do Kroměřížského muzea. Nález je řazen do slezské fáze kultury popelnicových polí (pozdní doba bronzová). Další zprávy o nálezech z ratajského zemědělského areálu pocházejí z nepublikovaných poznámek Václava Spurného (jáma s pozůstatky několika lidských skeletů datovaná do starší doby bronzové – za informaci děkuji kolegovi D. Parmovi) Vzhledem k výše zmíněnému byla ihned po provedení skrývkových prací provedena prohlídka plochy stavby, jelikož předpoklad výskytu archeologických situací byl i vzhledem ke konfiguraci terénu s příhodnými podmínkami odpovídajícími pravěké sídelní strategii velice vysoký. Na ploše tvaru poměrně 
pravidelného obdélníku s rozlohou necelých 2000 m2, orientovaného svou delší osou ve směru SZ-JV bylo po primární kontrole registrováno větší množství zahloubených objektů, které se oproti sterilnímu geologickému podloží tvořeném v tomto místě eolickými sprašemi rýsovaly výrazně tmavšími zásypy. Po krátkém jednání se zástupci stavební firmy (ČAK CZ) a starostou obce bylo následně dojednáno provedení záchranného archeologického výzkumu tak, jak to ukládá litera zákona.
V průběhu záchranného archeologického výzkumu bylo následně prozkoumáno přes dvě desítky archeologických objektů tvořících součást sídliště ze starší doby železné (platěnická fáze vývoje kultury popelnicových polí – severní lužická větev). Objekty je možné rozdělit v zásadě do dvou skupin, a to jak funkčně, tak prostorově. V severozápadní části plochy, výše po svahu, se nacházelo několik hospodářských objektů zásobního charakteru – kruhových jam s primární skladovací funkcí (převážně
využívané jako podzemní sila / obilnice). Tyto objekty reprezentují zemědělskou orientaci obyvatel této vesnice doby železné, kteří využili výhodného sklonu přilehlého svahu k založení polí. V severovýchodní části plochy sklánějící se k Ratajskému potoku se pak nacházely objekty residenční. Některé z nich měly suterény zapuštěné pod úroveň terénu (zemnice / polozemnice), další byly stavby nadzemní s kůlovou konstrukcí, po nichž zůstaly v terénu stopy ve formě základových jam pro kůly / dřevěné sloupy nesoucí střechu a tvořící obvodové stěny.
Největší objem archeologického materiálu získaného při výzkumu byl tvořen právě pozůstatky po existenci nadzemních částí domů. Stěny nadzemních struktur byly tvořeny košatinou omítnutou takzvanou „mazanicí“ (směs hlíny, jílu, trávy, plev a případně dalších organických příměsí), která se při zániku sídliště (s velkou pravděpodobností požárem) vypálila do cihlově červené barvy a získala značnou trvanlivost. Na stovkách zlomků mazanice jsou velice dobře doloženy původní stavební techniky – otisky prutů ze stěn, štípané desek, kůlů a vnějších stěn domu se zachovanými otisky prstů obyvatel, kteří domy před téměř třemi tisíciletími stavěli.
Další cenné nálezy tvoří užitková a domácí keramika, jejíž spektrum naplňuje tvarosloví počátečního stadia halštatského vývoje v oblasti výskytu platěnické kultury (okolo r. 750 př. n. l.). Mezi keramickými nálezy se objevují pravidelně hrubší soudkovité hrnce opatřené prstovanými lištami, rozměrné zásobnice zdobené hlubokými žlábky s potahovaným vnějším povrchem, amfory s bohatou rytou výzdobou a misky a šálky s geometrickými vzory. Ke keramickým nálezům lze připočíst také další předměty dokládající textilní výrobu v rámci sídliště: setrvačníky vřeten – přesleny a závaží z tkalcovského stavu. Získáno bylo také velké množství zvířecích kostí, které po vyhodnocení mohou vypovídat o spektru chovaných (případně lovených) zvířat. Mezi drobnými nálezy se pak objevila bronzová jehlice, která sloužila ke spínání původního šatu.
Mimo nálezy přímo související se sídlištěm starší doby železné bylo ve výplních objektů v druhotné poloze nalezeno také několik předmětů dokládajících 
existenci další archeologické komponenty (komponent). Šlo o drobnou kamennou sekerku lichoběžníkovitého tvaru a kolekci štípaných kamenných nástrojů („pazourků“), které představují tradiční náplň sídlišť doby kamenné. Ke zmíněnému sídlišti snad patří dva prozkoumané objekty sídlištního rázu, které však neposkytly kvůli absenci materiálu dostatečnou oporu pro jejich přesnou dataci.
Provedeným výzkumem se podařilo rozšířit poměrně skromnou pramennou základu sídlištního materiálu starší doby železné, zachycené doposud na Kroměřížsku jen velice sporadicky (CHYBOVÁ 1998, 73-77).
Současně je pravděpodobné, že sledujeme další vývojový stupeň související s existencí starších hrobů, zachycených při stavbě váhy v areálu družstva v roce 1960. Je velice pravděpodobné, že při stavbě a následném rozšiřování zemědělského areálu však obrovské množství nálezů bylo nenávratně zničeno a bez náležitých informací o archeologických situací z tohoto klíčového prostoru je velice těžké až nemožné vytvořit skutečný obraz původní struktury osídlení, ze které zůstalo nedotčeno pravděpodobně jen torzo rozprostírající se východně od areálu družstva.
Dodatečně byly kontrolovány zemní práce související s vytvořením příjezdové komunikace. Tento, v porovnání s plochou stavby, drobný zásah do terénu však již žádné další archeologické situace neodhalil a záchranný archeologický výzkum při této fázi stavby byl ke dni 2.5. 2025 ukončen.
Použitá literatura:
CYHBOVÁ, H. 1998: Pravěké a slovanské osídlení Kroměřížska. Průvodce archeologickou expozicí a sbírkami Muzea Kroměřížska. Kroměříž.
MEDUNA, J. 1961: Hrob kultury lidu popelnicových polí v Ratajích. Přehled výzkumů 1960, str. 5.